Rozdělení vinylových podlah
Klasické lepené vinylové dílce
Klasický vinylový dílec, je přibližně 2 mm silný, lepí se k podkladu (například k betonu) profesionálními podlahářskými lepidly. Podklad musí být dokonale rovný a hladký. Jinak se veškeré nerovnosti brzy po položení prorýsují i na povrch nové podlahy.
Důležitá je určitá zkušenost s technologickým postupem při lepení, nanesení správného množství lepidla a odhadnutí, kdy je lepidlo vhodně odvětrané a přichystané k položení krytiny. Dále je důležité nanesení lepidla na vhodně velkou plochu, kterou je pracovník schopen dostatečně rychle a přitom přesně zpracovat.
Pokládka klasických vinylových dílců by měla být svěřena profesionálům.
Zámkové vinylové podlahy
Vzhledem k oblibě různých zámkových podlah se tak zámky objevily i u vinylových podlahových krytin. V zásadě k tomu výrobci přistupují dvěma způsoby. První je nalepení krytiny na nějakou pevnou podložku, například na HDF desku. Vznikne tak plovoucí podlaha podobná například laminátové podlaze.
Výhodou je jednoduchá pokládka a také se tímto způsobem sníží citlivost krytiny na kvalitu podkladu. Na druhou stranu toto řešení ztrácí výhodu odolnosti k vlhkosti. V poslední době se začínají prosazovat řešení založená na zvýšení tloušťky podkladové vrstvy (5 mm a více) a jejím vyztužení, což umožňuje zámek vyfrézovat do samotné vinylové krytiny.
U této konstrukce krytiny se musí oproti typu na HDF dbát na mírně lepší podklad, krytina zůstává odolná k vlhkosti. Nevýhoda oproti lepeným dílcům je dvoj- až troj-násobně vyšší cena. Pokládka zámkových krytin je relativně jednoduchá a zvládne ji každý domácí kutil.
Samolepící vinylové podlahy
Podlaha, na které je aplikována samolepící vrstva. Z té stačí strhnout krycí papír, jako u jakékoliv běžné samolepky, a dílec přitlačíme k podkladu. Výhoda je uchování veškerých předností vinylových podlah při jednoduché pokládce a nízké ceně. Provádí se do místností s nižším provozem. Podmínkou je hladký a rovný povrch. Pokládka je velice jednoduchá, zvládne ji snad každý kutil.
